Mají-li lidé vše, co si přejí, záleží na tom, aby měli ještě víc? Na měsíci jménem Panga kdysi dávno lidé pro svůj blahobyt využívali práce robotů. Jednoho dne se však stalo něco nečekaného — roboti nabyli vědomí a rozhodli se uchýlit do divočiny, daleko od lidských továren, aby poznali svět v celé jeho lidmi neposkvrněné kráse. Po dlouhých staletích odloučení, kdy už z robotů ve světě lidí nezbylo víc než legendy, však nastal čas. Čas dozvědět se, jak se lidem daří. A co potřebují. Mezitím se lidé naučili poradit si sami. Věnují se farmaření, řemeslům nebo práci v klášterních řádech. Jako například Echo. Stará se o klášterní zahrady, ale cítí, že život ve městě není to pravé. Proto se rozhodne cestovat po venkově a provádět čajové obřady. Nespokojený vnitřní hlas však stále neutichá, a tak zbývá jediné — vydat se k hranicím, kde začíná divočina. Právě tam, kam míří i …
Mají-li lidé vše, co si přejí, záleží na tom, aby měli ještě víc? Na měsíci jménem Panga kdysi dávno lidé pro svůj blahobyt využívali práce robotů. Jednoho dne se však stalo něco nečekaného — roboti nabyli vědomí a rozhodli se uchýlit do divočiny, daleko od lidských továren, aby poznali svět v celé jeho lidmi neposkvrněné kráse. Po dlouhých staletích odloučení, kdy už z robotů ve světě lidí nezbylo víc než legendy, však nastal čas. Čas dozvědět se, jak se lidem daří. A co potřebují. Mezitím se lidé naučili poradit si sami. Věnují se farmaření, řemeslům nebo práci v klášterních řádech. Jako například Echo. Stará se o klášterní zahrady, ale cítí, že život ve městě není to pravé. Proto se rozhodne cestovat po venkově a provádět čajové obřady. Nespokojený vnitřní hlas však stále neutichá, a tak zbývá jediné — vydat se k hranicím, kde začíná divočina. Právě tam, kam míří i první robotí vyslanec do světa lidí. Dokáže vyp
Tämä kattaa nyt sarjan molemmat osat, luin ne aika putkeen niin en ihan osaa erotella päässäni.
Ihan söpö ja miellyttävä lukea. Teemunkit ja filosofirobotit sopii omiin esteettisiin mieltymyksiin. Vähän ehkä jätti kylmäksi, kun tuntui että tässä ei menty lopulta mihinkään. Joskin se tavallaan olikin tarkoitus, että ihmiset joskus vaan tarvitsee pysähtymistä ja pieniä iloja. Kovasti tätä myytiin solarpunkkina, mutta ei tämä kovin punk ollut.
On a world- or more accurately, a moon - called Panga, humanity managed to approximate an utopia. In it a young tea monk called Dex travels from city to town and back again to serve tea for those who need it.
Which, in my opinion everybody always needs. Every day.
Back to Dex, who serves a vital role in their society. After a while, they grow restless themselves and stray from the beaten path to find an answer for their restlessness. It doesn’t take long before Dex comes across Splendid Speckled Mosscap, or Mosscap, as people like to shorten names. Mosscap is a descendant of the robots that retreated into the wilderness several hundreds of years ago, after they became sentient. Since then robots and humans lived separately without any form of communication, which makes the encounter between Dex and Mosscap a novelty. Together they embark on the road less …
On a world- or more accurately, a moon - called Panga, humanity managed to approximate an utopia. In it a young tea monk called Dex travels from city to town and back again to serve tea for those who need it.
Which, in my opinion everybody always needs. Every day.
Back to Dex, who serves a vital role in their society. After a while, they grow restless themselves and stray from the beaten path to find an answer for their restlessness. It doesn’t take long before Dex comes across Splendid Speckled Mosscap, or Mosscap, as people like to shorten names. Mosscap is a descendant of the robots that retreated into the wilderness several hundreds of years ago, after they became sentient. Since then robots and humans lived separately without any form of communication, which makes the encounter between Dex and Mosscap a novelty. Together they embark on the road less travelled, the wilderness, to find an answer for Dex.
The book tackles the question of feeling empty in a world of abundance – an abundance which is both material and immaterial. How can someone feel empty and without purpose in such a world and how does one overcome such an existential crisis? In short, as Mosscap states, “what do people need?”. Specifically, what do people need when every need is provided for?
It is a nice and short read with steady world-building, never over- or under-explaining anything, and leaves ample room for the conversation between Dex and Mosscap as they learn from each other.
Becky Chambers makes me cry again, this time in a hope punk novella about existence and purpose. Long ago, humanity's Factory Age ended when robots suddenly gained consciousness and decided to leave. Humanity respected their agency and choice, allowing them to leave into the wilderness and legend while restructuring human civilization into a sustainable, solarpunk society.
Sibling Dex is a tea monk, going from town to town offering people their ear, their counsel and the perfect cup of tea to soothe their worries. But Dex themself feels an emptiness and pain; they feel guilty for not being happy in a life which - on the face of it - gives them everything it should. This inner conflict they keep from those they help really resonated with me from the very start.
Hoping to find an answer in anything but their routine, Dex goes off track into the wilderness. There, they …
Becky Chambers makes me cry again, this time in a hope punk novella about existence and purpose. Long ago, humanity's Factory Age ended when robots suddenly gained consciousness and decided to leave. Humanity respected their agency and choice, allowing them to leave into the wilderness and legend while restructuring human civilization into a sustainable, solarpunk society.
Sibling Dex is a tea monk, going from town to town offering people their ear, their counsel and the perfect cup of tea to soothe their worries. But Dex themself feels an emptiness and pain; they feel guilty for not being happy in a life which - on the face of it - gives them everything it should. This inner conflict they keep from those they help really resonated with me from the very start.
Hoping to find an answer in anything but their routine, Dex goes off track into the wilderness. There, they bump into the first robot to meet a human in centuries, Mosscap. Through its wide-eyed excitement at learning about humanity again, seeks an answer to a query the robots have about humans: what do people need? In such a short space, Chambers beautifully cuts through to our inner conflict and need for purpose and how to simply find joy in simply existing.
as per title.
more stories without the usual american conflicts and cartoony villains.
more utopias and less dystopias.
more writing that challenges our belief and makes us think, even if shortly, about the possibility of a different world.
the relationship between the two characters is beautifully narrated.
I read the Monk and Robot series over a couple of days last year when I was feeling stressed and a little burned out, and they were exactly what I needed.
Kirjan maailmassa ihmiset elävät vehreissä kestävän teknologian kaupungeissa ja puolet planeetasta (tai siis kuusta) on rauhoitettu ihmiskunnalta. Ihmiskunnan muinoin rakentamat ja sitten omille teilleen lähteneet robotit ovat jo melkein unohdettua historiaa. Päähenkilö, kiertävänä "teemunkkina" toimiva Dex, lähtee etsimään merkityksen tunnetta ja törmää robottiin, joka on lähtenyt tutustumaan ihmisten yhteiskuntaan.
Eli siis jonkinlaista tekno-optimistista ja utopistista skifiä on tämä lyhytromaani. Mulle melko uutta "solarpunk"-termiä on myös käytetty teosta kuvaamaan. Ihan kivasti kirjoitettu ja sympaattinen tarina elämän merkityksen etsimisestä, jotenkin liiankin kiva ja mukava. Ehkä kaipaan skifiltäni enemmän konfliktia ja säröä.
Bien que je ne lise jamais de science-fiction, j'étais impatiente à l'idée de lire ce livre qu'on m'a offert à mon anniversaire car j'entends parler de l'autrice en termes élogieux de la part de plusieurs personnes depuis quelques années.
J'ai malheureusement été très déçue et pour être honnête si le livre avait dépassé les 150 pages je ne serais pas allée au bout.
J'ai eu énormément de mal avec le style d'écriture que j'ai trouvé très maladroit pour ne pas dire carrément infantile. La faute au type de discours utilisé et au temps du récit qui sont à mon sens totalement inadapté mais aussi au personnage principal que j'ai trouvé très immature.
La faute aussi au fait que le principal développement du livre repose sur un gimmick narratif très tarte à la crème à savoir : l'introduction d'un personnage qui ne connaît rien au monde de lea protagoniste et à …
Bien que je ne lise jamais de science-fiction, j'étais impatiente à l'idée de lire ce livre qu'on m'a offert à mon anniversaire car j'entends parler de l'autrice en termes élogieux de la part de plusieurs personnes depuis quelques années.
J'ai malheureusement été très déçue et pour être honnête si le livre avait dépassé les 150 pages je ne serais pas allée au bout.
J'ai eu énormément de mal avec le style d'écriture que j'ai trouvé très maladroit pour ne pas dire carrément infantile. La faute au type de discours utilisé et au temps du récit qui sont à mon sens totalement inadapté mais aussi au personnage principal que j'ai trouvé très immature.
La faute aussi au fait que le principal développement du livre repose sur un gimmick narratif très tarte à la crème à savoir : l'introduction d'un personnage qui ne connaît rien au monde de lea protagoniste et à qui il faut tout réexpliquer. Cela aurait pu être l'occasion à Becky Chambers de de détailler le monde post-capitaliste dans lequel se passe le récit et dont on entrevoit à peine les détails et les moeurs. Malheureusement à la place on doit subir plusieurs pages d'explication ronflantes sur des concepts tout à fait insipides comme : qu'est-ce que c'est un oignon, la cuisine, les usines, ...
Il faut attendre le dernier chapitre pour que le récit trouve vraiment sa voix et laisse de la place à un développement psychologique plus intéressant des personnages.
sweet, beautiful, simple and short. this story came to me on the heels of a hard year, which itself was following a couple more hard years. sibling dex and mosscap were precisely the guides i needed to recenter at the end of this year and think about how to bring a little bit of tea monk energy into the next chapters of my life. i'll be rereading this one.
It's easy to find dystopian science fiction. It's harder to find science fiction that provides a positive image of the future. It's not a blueprint, but you get the sense of a robust society that has overcome its most self-destructive tendencies. Very on-brand (in a good way!) for the author; if you've enjoyed her other books you will enjoy this one as well.
